Již počtvrté se Kristián vydá tančit Na Kladno do Motyčína. Skvělá Adélka Zejfartová se svým Sunny Swing Orchestra opět opráší některé zapomenuté písně z lokálů Československa 30. let a samozřejmě všechny slavné americké evergreeny v dobových aranžích. Zavřete oči, Kristián v sobotu 21. dubna nebude v Orient baru, ale „Na Kuklíku „.
Adéla je rodačka z Kladna. Vystudovala zpěv na konzervatoři Jaroslava Ježka a na Pražské konzervatoři. Je leadrem kapely Sunny Swing Orchestra, se kterou zpívá v jazz klubech, na soukromých akcích a swingových tančírnách. Poznala podia v dalekém Vietnamu, Skotsku, Švýcarsku a Rakousku.
Vedle sólové dráhy zpěvačky ji můžete slyšet zpívat v Karlínském divadle, jako herečka působí v divadelní společnosti Josefa Dvořáka či Jůlie Jurištové a šest let hrála a zpívala v divadle Semafor.
Ahoj Adélo, co jsi dneska měla k snídani a jakou muziku sis pustila?
Jééééé! Jáhlovou kaši s jablíčkem a hořkou čokoládou a k tomu jsem si pustila z Youtubu nahrávky mojí úžasné paní profesorky z konzervatoře, Evy Svobodové se skvělým Classic Jazz Collegiem. Tyto nahrávky jsem neznala a zaujaly mě kromě, skvělé interpretace všech, také svými českými texty písní, které znám a sama zpívám jen v originále. Kvůli režimu to tehdy anglicky zpívat nešlo. Paradoxně ale, díky tomuto zákazu, vznikla spousta krásných českých textů na jazzové standardy, zejména od Pavla Kopty, z&e bsp, či Josefa Kainara. Bavilo mě, jak mé oblíbené písně dostaly úplně jinou náladu a rozměr. Asi si některé také v češtině s chutí zazpívám J .
V sobotu budeš zpívat Na Kuklíku se svým Sunny Swing Orchesta v rodném městě. Vzpomínáš na někoho, kdo tě tady v Kladně hudebně ovlivnil.
Určitě rodina. Táta je houslista, jeho maminka byla klavíristka a velice oblíbená učitelka klavíru na Kladně. Nejvíc mě ale ovlivnil můj dědeček z máminy strany. Ten hrál v mládí ochotnicky divadlo a také zpíval v operetách. Ty měl moc rád, taky miloval americké muzikály a Freda Astaira a Geena Kellyho. Často mě hlídal a koukali jsme spolu na tyhle krásný, starý filmy…takže to on mi předal lásku k téhle době, klasickému swingovému americkému muzikálu, české vtipné operetě, k divadlu. Pak mě také ovlivnila moje paní učitelka zpěvu Růženka na LŠU. Se sestrou Lucií, která je operní zpěvačka a dnes vede oddělení zpěvu na 1. kladenské ZUŠ, jsme k ní obě chodily na zpěv a každou chvíli vyhrávaly pěvecké soutěže. Nemůžu zapomenout na mojí první cenu, obrovského ošklivého plyšového myšáka v Ostravské soutěži Ocelář. 😀 Byly mi tehdy 4 roky a zpívala jsem pro tisíc lidí 😀 To se mi od té doby povedlo až nedávno ve Vietnamu :-D. Ne dostat ošklivého plyšáka, ale zpívat pro tisíc lidí:-D
Tvůj tatínek Pavel Zejfart je členem známého Panochova Kvarteta. Měl u Vás doma jazz prostor, nebo tě otec vychovával pouze v lásce ke klasické hudbě? Byly přípustné úlety k popu nejhrubšího zrna?
Moc ne. U nás se hrála hlavně klasika a naživo. Panochovo Kvarteto u nás často zkoušelo doma v obýváku. Já sedávala ráda pod stolem a poslouchala nejen hudbu, ale vždy jsem se těšila, co si budou v pauzách kluci říkat a jaké sprosťárny uslyším od jejich violisty. Měly jsme se ségrou moc rády jeho humor a vtipy.
A my byly také vtipné :-D. Jednou jsme daly do koupelny misku na drobné na poplatek za WC a čekaly, kdo nám zaplatí. Samozřejmě bezeslov zaplatil právě on :-D! Táta tyhle naše vylomeniny moc rád neměl…:-D Ale zpět k té hudbě. Sestřička, která je starší a prožívala zrovna pubertu, propašovala domů pár desek toho teplákovýho popu konce 80. let a na něj jsme tedy spolu pařily :-D. Ale stejně tak jsme blbly na Banjoband Ivana Mládka a taky na desky Havelky ještě s OPSEM , kterého jsem už tehdy zbožňovala. Bavily mě moc ty český, srandovní texty jako třeba Vendelíne, co děláš“ J.
Jak je to s jazzovou konkurencí a inspirací v našem malém českém jazzovém rybníčku?
Díky Pavlovi Klikarovi, našemu učiteli a zakladateli Originálního Pražského Synkopického Orchestru, je u nás opravdu velká základna skvělých hráčů této hudby a spousta úžasných uskupení a co je nejúžasnější, že vznikají stále nové soubory a dokonce i mezi mladou generací. To je zkrátka krása a mám z toho nesmírnou radost. Sice ten náš rybníček je opravdu malý a možná nám začíná být trošku těsno, ale snažím se nevnímat nikoho jako konkurenci. Převláda ve mně radost z toho, že přibývají lidé, kteří jsou touto hudbou okouzleni a šíří její krásu a pozitivní odkaz dál…
Je někdo, na koho se jdeš podívat a říkaš si, to mě baví a to ne?
Chodím často na koncerty a tančírny, kde moji kolegové a přátelé hrají a všichni jsou skvělí, fandím jim. Ráda bych jmenovala kapelu, kde hraje půlka Sunny Swingu, Prague Rhythm Kings v čele s Janem Veverkou nebo Orchestr Ježkovy Stopy s úžasným vokálním triem Sestry Ježkovy a Krištofem Krhoviakem, nenechte si určitě ujít jejich kladenský koncert 7. května. Já bohužel nepřijdu, budu mít zrovna celodenní zkoušku na Lucernu 22. května s Original Vintage Orchestra Petra Kroutila, což je další projekt, který mě neuvěřitelně baví, a mám velkou radost, že můžu být jeho součástí. Zpívám tam ve vokálním triu s Hot Sistres (další skvělá kapela sester Lamošových). OVO je bigband, který má neuveřitelnou šťávu a nebojí se experimentovat. Kromě bigbandových aranží na známé 20 letní písně, můžete slyšet také úpravy moderních písní. Petr Kroutil píše skvělé aranže světové, ale i české scény a do starého hávu oblékl např. Píseň známka punku, v našem podání – Známka Swingu a vznikl tak nový žánr swing-punk 😀 či píseň od Pražského Výběru Pražákům, těm je tu hej…a je to opravdu jízda 😀 Ale zase zpět k otázce. Kromě těch mladých, nových orchestrů a kapel zajdu vždy, když mám možnost, na Melody Makers Ondřeje Havelky, ty prostě miluju! Samozřejmě také Marek Rejhon ať už s Harlemanií či se svým kvartetem a Péťou Erneyovou, to je lahůdka pro fajnšmekry. Jsem opravdu šťastná, že těch uskupení je tolik a můžu se nechat inspirovat či jen potěšit esencí, kterou zrovna ta kapela předává.
Jakou část jazzového koláče máš ráda?
Mám prostě ráda starý jazz a swing. Krásné melodie a jejich pozitivní energie mě vždy pohladí po duši. V jednoduchosti je zkrátka krása! Tahle hudba je čistá, pozitivní a plná radosti a slunce…A tyto esence mě baví předávat lidem dál, potěšit je, rozesmát, roztancovat, udělat jim a nám všem radost J Tak vlastně vznikl i název mé slunečné kapely…
A co modernější jazz?
Moderní jazz mi ještě stále nic neříká, připadá mi zbytečně komplikovaný, ale možná jsem do něj ještě nedozrála. Před ničím se nechci uzavírat a ráda přijímám nové výzvy. Myslím si, že není dobře ustrnout jen na jednom místě. Je dobré zkoušet nové věci, či dělat věci jinak, trošku nově. Žijeme v přítomnosti, tak i když jsem staromilec, nesnažím se už vše za každou cenu interpretovat věrně, dobově. Není to pro mě důležité, důležité je předat odkaz a esenci, co tato hudba přináší. Dřív jsem se o tu ortodoxnost snažila, protože se mi líbí, ale vlastně čím dál tím víc cítím, že mě i některé hráče v kapele svazuje a já jim vždy chci dát prostor, aby vyjádřili sami sebe…nesmí to být na úkor toho stylu, ten tam stále musí být obsažen, ale když vznikne nějaké propojení starého s novým, tak je to skvělé a mám z toho radost…o tom je život…vše stále proudí, mění se, vyvíjí se. Myslím, že právě tohle se nám povedlo teď v našich nových demonahrávkách a máme z toho velkou radost všichni.
V sobotu budeš hrát v restauraci „Na Kuklíku„ na tanečním večeru Kristian již podruhé. Je to ve Švermově. Co je to za hospodu? Bude se tančit? Můžou přijít i lidé, kteří chtěji jen poslouchat?
Kuklík je neuvěřitelné překvapující místo. Protože vy přijedete do toho Švermova, říkate si, kde se tady může hrát a kdo sem přijde na koncert? Pak najdete takovou hospodu na rohu , vejdete do výčepu, kde na vás vykouknou štamgasti a hospoda „ 4 cenový „. Vyvstane Vám v hlavě otázka, jak tady může být vůbec nějaky sál… a najednou vás zaujmou dveře s krásným kulatým okýnkem, tento detail upoutá vaši pozornost a jakoby se vám otevřou oči a vstoupíte do sálu , který dýchá krásnou starou atmosférou a najednou pochopíte, že jste tu úplně správně J. Majitel mi říkal, že Kuklík sloužil jako zájezdní hostinec a zavítala tam mimo jiné i Věra Ferbasová.
A tančit se bude, ale všichni nemusí, budou určitě tančit swingaři a je na ně hezký pohled. Já sama chodím často na tančírny, i když se mi nechce zrovna tančit a pouze se dívám… a kdo by se chtěl naučit tančit swing, tak pro toho je připravena lekce Swingu od skvělých Swing Busters.
Můžeme se v sobotu těšit na něco specialního od tvojí Sunny Swing Orchertra ?
Každý koncert je speciální J Můžete se těšit na krásné a slunečné melodie let dvacátých až čtyřicátých, budeme hrát i pár zapomenutých třicátoletních kousků, které se moc nehrajou. Třeba písničky od „ Ztrácenkářů“, což už je skoro trampská muzika z tehdejší doby. Ale tenkrát to bylo populární. Mají velice vtipné texty. Samozřejmě zazní také známé filmové melodie z filmů Kristán nebo Hotel modrá hvězda a další… a nebudu zpívat jen já, ale i Kladeňák, basista, Jan Tengler, nebo další členové Sunny Swing Orchestra, Jan Veverka a skvělý houslista Zbyněk Malý. Těším se, že si společně všichni užijeme nezapomenutelný večer…Takže zavřete oči…Kristián přichází…již zítra od 20 hodin na Kuklíku!
Autor: Jan Loněk