Dětem z našeho muzikálového souboru, ve kterém již řadu let působím, jsem dal nedávno domácí úkol: „Pokud chceme dělat dílko s energií padesátých až šedesátých let, musíme trochu pochopit tu dobu. Jděte za svými prarodiči a zeptejte se, jaké to bylo. Jaké bylo být mladým v dobách, kdy byli lidé vděční za to, že přežili válku. Zeptejte se, jak se seznámili, kde se seznámili, jak se tehdy tančilo a jak se žilo.“ Domácí úkoly, kromě naučení se textu a melodie, nedostávají ode mne často. Ale i tak bylo vidět, že se jim do toho nechce.
Druhý den přišly první vlaštovky. „Tak moje babička byla nejkrásnější ve vesnici a každý ji chtěl. A dědeček byl zase nejhezčí kluk ve vesnici,“ vysvětluje první dívka. „Potkali se na čaji o páté, kde se tančilo. Babička říká, že dědu vůbec nechtěla, ale její máma mu dovolila, aby ji doprovodil domů, a pak jí tolik otravoval, že si ho až vzala. Ale dědeček řekl, že to byla hned na první pohled velká láska a že babička mu pošlapala nohy, ale on se do ní zakoukal tak, že mu to vůbec nevadilo,“ vesele vypráví.
Další chlapec mi odevzdá esej. Opět nejkrásnější babička a úžasný příběh lásky, ve kterém se dědeček babičce dvořil dlouhé měsíce tím, že každý den chodil k nim před dům. Jiná dívka přinese trošku napínavou historku, jak děda přejel přes celé Československo na babetě zkontrolovat, zda se jeho budoucí ženě nic nestalo, když začaly povodně.
Zjistil jsem, že téměř všechny děti z našeho dramaťáku mají za babičku největší kočku ve městě či vesnici. Všichni dědečkové, aby si mohli vzít babičku, museli udělat velký čin: každý den babičce nadbíhat, projet obrovskou vzdálenost nebo si alespoň nechat šlapat po nohách. Děti se shodly na tom, že čas se staříky byl super: dědeček měl až slzy v očích. Také říkal, jak důležité bylo chodit na čaj o páté. A že s babičkou si o tom ještě takto nepovídali.
Jedním z velkých problémů dnešní doby je takzvaný život „single“. Mnoho lidí ve věku 26 až 36 let je samo, bez partnera. Nejprve mají potíže se seznámit a později už o to dokonce ztrácejí zájem. Prý se soustředí na kariéru a samota jim vyhovuje. Chybí nám čaj o páté, chybí nám velké činy mladých lidí. Neboť dnes je hrdina ten, kdo nejvíc nenávidí na Facebooku, a ne ten, kdo má odvahu říct si dívce o tanec. A přitom nejkrásnějších budoucích babiček máme plná města a vesnice. Stačilo by, kdyby chlapci zvedli hlavy od počítačů.
Autor: Jozef Černek